Cokoliv existuje v okamžiku, v čase však zaniká a přestává existovat.

30. srpna 2014 v 0:09 | Domí
Cestou domů má odvaha pomalu vyprchávala. Čím blíž jsem byla, tím větší chuť jsem měla obsah tašky vyhodit do nejbližší popelnice, a nebo alespoň na chvilku dokázat zastavit čas a nemuset poslouchat tu změť myšlenek. Něco ve mně protestovalo, ale přesto jsem během několika krátkých okamžiků seděla u jídelního stolu a na bílý! rohlík mazala silnou vrstvu nutelly - kterou má ruka později bez postřehnutí seškrábla na polovinu. Než jsem se odhodlala k prvnímu soustu uběhlo několik dlouhých minut. Pohled na mou osobu, která s nezúčastněným a místy nepříčetným výrazem nehnutě sedí nad talířem jídla, musel působit až komicky. Pro někoho jen obyčejná snídaně, pro někoho velký krok směrem k životu bez ocelové koule. Ke svobodě.
Během toho co jsem ukusovala rohlík jsem si se slzami v očích vzpomněla na začátek svého koketování s hladovkami a hubnutím. V té době, v mých 16 letech, jsem si za splnění týdne hladovky jako jednu z prvních odměn slíbila právě pečivo s nutellou. Přesně to jídlo, které jsem nyní považovala za to nejhorší zlo, co mě mohlo potkat. Jak jsem během těch několika let dokázala změnit celkově přístup k jídlu, jak jsem se z radosti z poloprázdného jídelníčku a upřímného nadšení z každého shozeného kilogramu, dostala do fáze absolutní rezignovanosti a nespokojenosti s čímkoliv co jsem udělala? Kam až jsem se se svou cílevědomostí dostala..
-
Váha k dnešnímu dni 46,2. Je to málo a přitom tolik - během měsíce +bezmála 5 kg, ale bylo by ironické tu psát něco o tom, co je a není zdravé, že.

Domí
 


Komentáře

1 Mary Mary | Web | 30. srpna 2014 v 16:56 | Reagovat

na jednej strane je mi hrozne luto ze ta to dostalo az sem ale na druhej strane ti to tak trochu zavidim... je to zvratene ale si mojim vzorom, tak ako si nim bola uz pred rokmi. dufam len ze sa casom naucis opat spolunazivat s jedlom aspon natolko aby tvoj zivot nebol v ohrozeni....drz sa

2 Foxie Foxie | E-mail | Web | 4. září 2014 v 21:14 | Reagovat

Cesta ke svobodě je všechno, co vlastně chceme. Prvně se zbavujeme tuku, abychom byly lehoučké a osvobozené od té tíhy, pak najednou některé z nás musí jít nazpátek, protože ocelová koule je těžší než pár kilo navíc...

3 Emily Emily | Web | 20. září 2014 v 1:12 | Reagovat

Je to zvláštní, jak moc pro nás tohle má charakter lásky. Jako ty vzpomínky - první hladovka, prvních 5 kilo, první omdlení... Je to těžké se s tím jen tak rozloučit a přestat to z celého srdce milovat.

4 Domí Domí | 16. října 2014 v 20:55 | Reagovat

[3]: Je těžké najít něco, co by hubnutí a vše kolem toho dokázalo plnohodnotně zastoupit. Možná nezbývá nic jiného než se s tou jistotou rozloučit.. aspoň na čas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama