Cestou domů má odvaha pomalu vyprchávala. Čím blíž jsem byla, tím větší chuť jsem měla obsah tašky vyhodit do nejbližší popelnice, a nebo alespoň na chvilku dokázat zastavit čas a nemuset poslouchat tu změť myšlenek. Něco ve mně protestovalo, ale přesto jsem během několika krátkých okamžiků seděla u jídelního stolu a na bílý! rohlík mazala silnou vrstvu nutelly - kterou má ruka později bez postřehnutí seškrábla na polovinu. Než jsem se odhodlala k prvnímu soustu uběhlo několik dlouhých minut. Pohled na mou osobu, která s nezúčastněným a místy nepříčetným výrazem nehnutě sedí nad talířem jídla, musel působit až komicky. Pro někoho jen obyčejná snídaně, pro někoho velký krok směrem k životu bez ocelové koule. Ke svobodě.
Během toho co jsem ukusovala rohlík jsem si se slzami v očích vzpomněla na začátek svého koketování s hladovkami a hubnutím. V té době, v mých 16 letech, jsem si za splnění týdne hladovky jako jednu z prvních odměn slíbila právě pečivo s nutellou. Přesně to jídlo, které jsem nyní považovala za to nejhorší zlo, co mě mohlo potkat. Jak jsem během těch několika let dokázala změnit celkově přístup k jídlu, jak jsem se z radosti z poloprázdného jídelníčku a upřímného nadšení z každého shozeného kilogramu, dostala do fáze absolutní rezignovanosti a nespokojenosti s čímkoliv co jsem udělala? Kam až jsem se se svou cílevědomostí dostala..
-
Váha k dnešnímu dni 46,2. Je to málo a přitom tolik - během měsíce +bezmála 5 kg, ale bylo by ironické tu psát něco o tom, co je a není zdravé, že.
Domí