Duben 2014

Nový cíl.

27. dubna 2014 v 14:26 | Domí
45 kg.
To byla váha, která mi vyhovovala.
S 35 kg se nedá nic.
Zvládla bych i 30 kg.
Já ano, ale tělo už asi ne.
-
Mám nový sen.
A ten už s váhou nemá nic společného.

Jediným způsobem, jak zjistit hranice možného, je zkusit aspoň malý krůček za hranice nemožného.

24. dubna 2014 v 22:09 | Domí
Dneska jsem poprvé v životě záviděla tlustému člověku.
Na 170 cm odhadem kolem 90 kg.
Nezáviděla jsem jí její krásné husté vlasy.
A ani její šťastný výraz ve tváři.

Záviděla jsem jí tu možnost se svou váhou něco dělat.
Možnost hubnout, možnost překonávat každým dnem samu sebe.
-
Být v jejím obtloustlém těle.
Být znova na začátku toho všeho.
Spolu se svým nedostižným snem.
A chvilku si zase myslet, že v tom cíli čeká to opravdové štěstí.

Moct si podruhé projít celou tu dlouhou cestu.
Krůček po krůčku se vlastní sebekontrolou a odhodláním přibližovat.
Těšit se na každé nové ráno, protože je to k tomu dokonalému životu zas o kousek blíž.
Užívat si to všechno kolem.
Ty pohledy, chválu, úsměvy.

Nehledejte štěstí v budoucnosti.
Třeba je zrovna to, co právě prožíváte, to nejšťastnější období ve vašem životě.

Hranice.

13. dubna 2014 v 0:20 | Domí
Je dobré mít hranice.
Takové, které byste v rámci hubnutí nikdy nepřekročily.
Hranice, které jsou zhmotněním vašeho strachu, rozumu, zodpovědnosti.
Jako drogy - nikdy byste s nimi kvůli tomuhle nezačaly.
Jako zvracení - za tu cenu to přece nestojí.
Laxativa, anorektika, diuretika, vata, bužírky, rozehnávání prášků na spaní, tepová frekvence.
Stanovujte si takové hranice.
Aspoň je potom, když už nic nepomáhá, můžete překračovat.